Tip na výlet - Slovinsko: Údolím Soči po Tolmin
Ze sedla Vršič vede směrem k jihu pouze jedna cesta a tou se vydáme, po cestě můžeme navštívit několik přírodních zajímavostí.
Pramen Soči
Slovinsky Izvir Soče se nachází malý kousek (asi 2 km) pod sedlem, je zde parkoviště. Cesta k pramenu je sice krátká, ale určitě si na ni vezměte pevnou obuv, vede totiž po nerovném kamenitém terénu a poslední úsek i po řetězech, jde o trasu dlouhou asi 1 km. Samotný pramen je zajímavý svou barvou, jde vlastně o hluboké azurové minijezírko ve skále.
Botanická zahrada Alpinum Juliana
Po 300 metrech pod odbočkou k pramenu Soče nás čeká další parkoviště a to k botanické zahradě Alpinum Juliana. Jde o botanickou zahradu, která nám ukáže veškeré flóru Julských Alp, hlavně krásné kvetoucí skalky. Do zahrady se platilo vstupné 3 eura, ale bylo adekvátní vzhledem k pestrosti zahrady.
Dále cesta lemuje čarokrásnou řeku Soči, která je nádherně blankytně modrá, a postupně nabírá na síle. V podstatě, kdekoliv, kde vystoupíte u této řeky a uděláte si na passblink procházku kolem nemůžete být zklamáni. My jsme například spali v kempu u obce Bovec a udělali si jen procházkou kolem řeky, je tam spousta mostů, takže lze plynule měnit břeh a obdivovat řeku se všech stran. Spoustu agentur také nabízí rafting na této řece, určitě bych peníze obětovala a tuto projížďku absolvovala.
Výstup na Mangart
Výstup na tuto 2 679 metrů vysokou horu ležící na hranicích s Itálií je usnadněn tím, že až do sedla pod touto horou vede asfaltová silnice. Odbočka k ní je před městem Bovec, kde nás navede údolím řeky Korytnice, kterou si taky můžete prohlédnout krátkou procházkou. Cesta nás navede na tzv. Strmec na predelu, což je název cesty, po které se dotaneme až do sedla. Silnice byla zpoplatněná, ale poplatek byl celkem adekvátní. Cesta končí jakousi smyčkou pod sedlem, zde necháme zaparkované auto a můžeme se vydat směrem k vrcholu.
.jpg)
Mangart krásně klame tělem, zdá se být neustále na dosah ruky, ale výstup na vrchol je poměrně náročný, přesto jde o jeden z nejpřístupněkších vrcholů Julských Alp. Výstup nám trval cca 2,5 hodiny, po cestě byl i pár náročnějších úseků po lanech, ale stálo to za to :) Po cestě jsou nádherné výhledy hlavně na italskou stranu. Po sestupu nejde než doporučit občerstvení v chatě, která se nachází kousek od zaparkovaných aut pod sedlem.
Vodopád Boka
Asi 2 km za obcí Bovec se nachází největší vodopád Slovinska vodopád Boka. Je krásně viditelný již od hlavní cesty mířící na jih, a to po pravé straně. Po levé straně říčky, kterou vodopád tvoří, vede stezka, kterou se přiblížíme blíže k vodopádu a také nám poskytne krásné výhledy na celé údolí Soči.
Přímo až k vodopádu se bohužel dojít nedá, ale můžeme se jím kochat téměř po celou dobu vycházky. Po cestě zpátky jsme se vykoupali v říčce, tvořila se zde koupací jezírka, voda byla samozřejmě úplně ledová .
Tolminska Korita
Posledním místem, než se celé údolí více rozšíří, je soutěska u města Tolmin Tolminska Korita. Cesta k soutěsce byla velmi špatně značena, ale nenechte se zmást polní cestou, která k ní vede. Jde o placenou soutěsku, ale vstupné bylo poměrně nízké a určitě stojí za zaplacení. Místo není turisticky moc známé, takže zde není přecpáno jako např. ve Vintgartu. V soutěsce je spoustu zajímavostí, kromě kouzelných zákoutí tvořených říčkou. Je zde tzv. Medvědí hlava (kámen zaklíněný mezi příkrými svahy soutěsky), volně přístupná Danteho jeskyně, můstky na soutěskou. Celá prohlídka má asi 2 km.
Na této straně Julských Alp jsme spali v několika kempech, všechny byly na dobré úrovni.
Pramen Soči
Slovinsky Izvir Soče se nachází malý kousek (asi 2 km) pod sedlem, je zde parkoviště. Cesta k pramenu je sice krátká, ale určitě si na ni vezměte pevnou obuv, vede totiž po nerovném kamenitém terénu a poslední úsek i po řetězech, jde o trasu dlouhou asi 1 km. Samotný pramen je zajímavý svou barvou, jde vlastně o hluboké azurové minijezírko ve skále.
Botanická zahrada Alpinum Juliana
Po 300 metrech pod odbočkou k pramenu Soče nás čeká další parkoviště a to k botanické zahradě Alpinum Juliana. Jde o botanickou zahradu, která nám ukáže veškeré flóru Julských Alp, hlavně krásné kvetoucí skalky. Do zahrady se platilo vstupné 3 eura, ale bylo adekvátní vzhledem k pestrosti zahrady.
Dále cesta lemuje čarokrásnou řeku Soči, která je nádherně blankytně modrá, a postupně nabírá na síle. V podstatě, kdekoliv, kde vystoupíte u této řeky a uděláte si na passblink procházku kolem nemůžete být zklamáni. My jsme například spali v kempu u obce Bovec a udělali si jen procházkou kolem řeky, je tam spousta mostů, takže lze plynule měnit břeh a obdivovat řeku se všech stran. Spoustu agentur také nabízí rafting na této řece, určitě bych peníze obětovala a tuto projížďku absolvovala.
Výstup na Mangart
Výstup na tuto 2 679 metrů vysokou horu ležící na hranicích s Itálií je usnadněn tím, že až do sedla pod touto horou vede asfaltová silnice. Odbočka k ní je před městem Bovec, kde nás navede údolím řeky Korytnice, kterou si taky můžete prohlédnout krátkou procházkou. Cesta nás navede na tzv. Strmec na predelu, což je název cesty, po které se dotaneme až do sedla. Silnice byla zpoplatněná, ale poplatek byl celkem adekvátní. Cesta končí jakousi smyčkou pod sedlem, zde necháme zaparkované auto a můžeme se vydat směrem k vrcholu.
Mangart krásně klame tělem, zdá se být neustále na dosah ruky, ale výstup na vrchol je poměrně náročný, přesto jde o jeden z nejpřístupněkších vrcholů Julských Alp. Výstup nám trval cca 2,5 hodiny, po cestě byl i pár náročnějších úseků po lanech, ale stálo to za to :) Po cestě jsou nádherné výhledy hlavně na italskou stranu. Po sestupu nejde než doporučit občerstvení v chatě, která se nachází kousek od zaparkovaných aut pod sedlem.
Vodopád Boka
Asi 2 km za obcí Bovec se nachází největší vodopád Slovinska vodopád Boka. Je krásně viditelný již od hlavní cesty mířící na jih, a to po pravé straně. Po levé straně říčky, kterou vodopád tvoří, vede stezka, kterou se přiblížíme blíže k vodopádu a také nám poskytne krásné výhledy na celé údolí Soči.
Přímo až k vodopádu se bohužel dojít nedá, ale můžeme se jím kochat téměř po celou dobu vycházky. Po cestě zpátky jsme se vykoupali v říčce, tvořila se zde koupací jezírka, voda byla samozřejmě úplně ledová .
Tolminska Korita
Posledním místem, než se celé údolí více rozšíří, je soutěska u města Tolmin Tolminska Korita. Cesta k soutěsce byla velmi špatně značena, ale nenechte se zmást polní cestou, která k ní vede. Jde o placenou soutěsku, ale vstupné bylo poměrně nízké a určitě stojí za zaplacení. Místo není turisticky moc známé, takže zde není přecpáno jako např. ve Vintgartu. V soutěsce je spoustu zajímavostí, kromě kouzelných zákoutí tvořených říčkou. Je zde tzv. Medvědí hlava (kámen zaklíněný mezi příkrými svahy soutěsky), volně přístupná Danteho jeskyně, můstky na soutěskou. Celá prohlídka má asi 2 km.
Na této straně Julských Alp jsme spali v několika kempech, všechny byly na dobré úrovni.
Komentáře
Okomentovat